Greenwashing

Greenwashing

Natália Krätsmar-Šmogrovičová

Greenwashing

Co je Green Washing? Definice nám říká, že jde o „dezinformaci šířenou organizací za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sama sebe.“

Poslední dobou se tento termín používá stále více, ale ve skutečnosti je to už v roce 1986, kdy ho environmentalista Jay Westerveld pojmenoval, jako termín, pro jakoukoliv organizaci, která klame a navenek se snaží vypadat lépe než ve skutečnosti, aby se zalíbila, šla s dobou a profitovala z lepšího veřejného mínění.

Zářným, nebo spíš bych měla říct drzým, příkladem jsou fast fashion značky Zara a H&M. Tyhle značky jsou epidemií dnešní doby, vytváří 50 kolekcí ročně, zneužívají levnou sílu v Asii a Africe, aby mohli prodávat oblečení, co je sice pro nás levné, ale za to nekvalitní, vyrobené skrz nehorázné pracovní podmínky a jenom proto, abychom si za týden znovu mysleli, že nemáme co na sebe, protože znovu vyšla nová kolekce a tudíž si znovu něco impulzivně koupili. Kde jsou doby, kdy se vytvářely 2 až 4 kolekce za rok? A nosili jsme oblečení po kamarádech, rodičích, nebo ho alespoň nosili více než jednou? Kdo rozhodl, že dát si něco na sebe vícekrát je ostudné?

Pro takovéto značky, je mnohem levnější investovat do marketingu a trochu lepšího materiálu, než změnit svůj business model a vytvořit adekvátní a neškodlivý supply chain. Je to levnější, než začít řešit jaké dodavatele používat, jaké materiály, které jsou obnovitelné, recyklované, a co obaly a doprava, platy zaměstnanců, pracovní podmínky? Proto greenwashing existuje, protože tyto značky by museli kompletně změnit svoje základy a to jak fungují, což by je mohlo ekonomicky hodně ovlivnit. To, že vytvoří conscious kolekci a použijí bio bavlnu stále neznamená, že se zlepšují, naopak, využívají poptávku a trend zákazníků, co začínají přemýšlet, odkud jejich oblečení pochází a snaží se být lepší k přírodě. Je to tedy pouze a jenom maskování jejich hazardního businessu, businessu, který zneužívá lidskou práci, znečišťuje životní prostředí a podporuje extrémní konzumerismus. V dnešní době se vyprodukuje 80 miliard kusů oblečení, což je o 400% více, než před 20 lety (source: True Cost Documentary.Zlepšení by nastalo v případě, kdyby zlokalizovali výrobu, platili svým zaměstnancům férově, zaručili bezpečené pracovní podmínky, vyprodukovali méně kolekcí a menší množství a zohlednili dopad na přírodu. 

Pokud se chcete dozvědět více, o tom, jak tyto firmy pracují a co stojí, za vaším tričkem za 2 stovky, podívejte se na Netflixu na dokumentární film True Cost.


Jak tedy při nákupu postupovat? Tady je pár bodů, na které se zaměřit.

  1. Pravidlo 30ti nošení. Líbí se mi to natolik, že si to obléknu minimálně 30krát?
  2. Opravdu to potřebuji??? Nemám už něco podobného? Módní průmysl reprezentuje asi 10% emisí skleníkových plynů, což je více, než letecká a lodní doprava dohromady. 
  3. Jaký materiál, chemikálie, barvy používá daná značka?
  4. Je značka transparentní o všech informacích?
  5. Platí fair svým pracovníkům? Nezneužívají levnou sílu a dětskou práci?

Nejudržitelnější oblečení je to, co už máme ve skříni. Kolikrát se stane, že ani nevíme, co už máme? Nosme to, co máme, co si můžeme půjčit od kamarádů a podporujme značky, které se od základu snaží být lepší a jejich základy jsou postaveny na udržitelnosti. Dokonce je ekonomicky výhodnější utratit za nějaký kus oblečení více (protože ta značka nezneužívá lidskou práci a přírodu), co vydrží déle a můžeme to nosit dlouhodobě (tzv. cena za nošení). Pokud si chcete koupit něco nového, pojďme podpořit nezávislé a malé značky, které se snaží být lepší a ukázat, že to jde i jinak.